Beru si sílu, doslova ALL IN zpátky

Sedím na úřadu práce, upisuji se systému o podporu. V tu chvíli, jako bych se znovu podepsala na pomyslnou listinu všeho zneužití, zadupání naší vnitřní síly. Hledám se ve světě, jak žít šťastný radostný život a podávám si otázku kdo mi ho definuje?  Proběhlo mi tam snad několik životů, včetně s mojí rodovou linií a i kolektivním nevědomím. Hroutím se před pracovnicí a jako útěchu vnitřního dítěte dostávám čokoládu se slovy „ to bude v pořádku“.

Nenacházím se ani v tísni, ale ve velkém prozření definice hodnoty samotné.

Odcházím s hrdelním řevem „ chci svůj život zpátky“…“vše all IN chci zpátky!“ Je to tak silné volání, že jsem se úplně ztratila v časoprostoru vnímání lidí kolem sebe a jen cítila hlubokou ránu…něco jako hluboký kráter, viděla jsem všechny fragmenty sebe rozprsknuté všude klem sebe, jen ne v těle. Volám si o celistvost, o život, navrátit zpátky vše, co mi patří.

Rok poznávání hlubší sebe hodnoty

A pak se vážně ptám, tak co je to, co mě definuje? A přichází odpověď láska.

A tak si pohrávám už rok s tématem sebe hodnoty a slova, co v něm obsahuje a jak na nás ženy ( možná i muže – nemůžu mluvit) působí a je velmi silné. Hodnota sebe, jak tedy hodnotím sebe vůči světu. Obzvlášť to vidím u žen, kdy se třeba probudí z dosavadního způsobu života a cítíme, že chceme hned měnit svět a místo toho naskočíme do olympijských on-line her nebo kdy se nám po mateřské dovolené mění hodnoty a cítíme, že už nejsme schopny se vrátit do původní práce ať už z morálních, tak třeba i fyzických změn! Po mateřské ženy řeší svoji hodnotu znovu a mnohem citelněji, kdy se cítí jako znovu na jakési nové cestě skoro jako studentky a začínají třeba úplně od znovu. A pokud jste ženy, které byly víceméně v mužské energii v předchozím zaměstnání, není lehké jen tak odbourat naši definici svobody kvůli finančnímu kontu ( což je pro nás svoboda).

A tak googlím Význam slova HODNOTA, převzato z wikipedie.

• Význam slova HODNOTA-cena materiálu plus práce + příp. historická hodnota, podle mne rozdílná cena od ceny obvyklé (za kolik je prodáváno) a tržní (za kolik byly srovnatelné předměty skutečně prodány – v místě a čase.
  Např. při ceně obv. je ke skutečné hodnotě přičteno spoustu navýšení, práce úředníků, prodavačů, marže, DPH , promítnutí vysokého nájmu prodejny atd.)
• cena, význam, váha, důležitost | * | číslo vzniklé výpočtem | * | číslo získané měřením

Jak se ceníte vy?

Když si jen představíme, že máme dnes mraky možností v čemkoliv být expert a zároveň velký tlak jak rychle to dnes skvěle všechno jde, jsme pře stimulováni a pomalu ani nevnímáme naše vnitřní signály.

Vytváříme různé modely, pochopení sebe VNĚ ať různými měřítky a můžeme začít třeba jednoduchými modely – být skvělá máma, pečovatelka, uklízečka, kuchařka a následně ještě vášnivá milovnice převlečená v dokonalém těle. Nebo je to lepší v krásném úspěšném kostýmu, která slaví úspěch v businessu? Nebo vše najednou.

Znáte svoji hodnotu a podle čeho si ji v dnešní době určujete? A jste v tom plně ukotvené?

Už jste se někdy zeptaly samy sebe, jakou vnitřní hodnotu máte vy uvnitř sebe a podle čeho si ji měříte nebo jestli to vážně vůbec lze? Nebo jsme stále v porovnávání se?

Vně nás dostává ze světa uvnitř. Pokud nebudeme mít pozornost uvnitř sebe, nikdy tu hodnotu nepochopíme a hlavně neucítíme skrze tělo, protože tam se děje ta alchymie.

Když  je to vně, často jsme více v té mužské linearitě, kterou já tak dobře znám již od malička až po úspěšnou manažerku korporátu. Dominují zde jiné cíle a kvality …satisfakce z úspěchu , z dosahování cíle ( Ať už dokonalého těla nebo peněz, nevidím v tom velký rozdíl).

Ale co ta hodnota uvnitř? Je rozbitá, prázdná, vyhořelá, pokud ji nedokážeme něčím jiným vně nasytit, dosytit se. Je to po staletí zadupaná síla v nás ( léčivá síla) po několik generací a pořád přichází vlny těchto zranění, se kterými jsme neustále konfrontovány a otevírají se jako staré rány ( nejen v rodové linie, ale i mezi ženami kolektivně) a bolí to!

Že bychom se opravdu pomalu navracely do lásky?

Naše vnitřní síla a energie, která protéká naším tělem, lůnem a srdcem, je výživou, medicínou, je to DAR ŽENSTVÍ  A JEJÍ BOŽSKÉ FREKVENCE, které ožívají stále víc a víc vědomí toho, že my jsme strážkyněmi lásky a napojení. Jsme touto energií silou vedeny ze srdce a v tomto prostoru se pojem hodnota ztrácí, zmizí, protože uvnitř cítíš, že jsi, že žiješ, že prochází to nejcennější tekuté zlato skrze tvé tělo. Otevírají se jiné kvality – jako jemnost, citlivost, autenticita, divokost, laskavost, surovost, empatie, nevinnost a štáva, která se odráží v očích a zanořením se do sladkého nektaru , který vychází z ženského srdce. Je to jako pomilování se sama se sebou, s univerzem, kdy nepotřebujete nikoho, nic k tomu, aby Vás doplnil, protože jste kompletní, plná, celistvá.

Tak jako přichází naše první menstruace a iniciace do přechodu v ženu, tak bychom měly být s touto silou znovu seznámeny, byly již od prvních těchto momentů učeny, jak ji používat nejdříve pro sebe, pro své léčení, pro svoji výživu, krásu uvnitř, tedy „stoupající hodnotu“. Jak cítit v životě svou intuici v těle, co chceme, kam kráčíme, jsme si prostě vědomé své cesty v napojení na sebe, vedení.

Když se podíváme na pole žen, které se probudily a ucítily svůj život jako nenaplněný nebo někdy i šokujícím probuzením do jiné reality, děje se to, co se děje, chaos a hledání sebe sama v potenciálech, v posláních a darech. Tak jak se skrze slova opět potřebujeme chytit určité nitky, po které znovu splétáme svůj příběh, abychom se mohly zpátky navrátit ke zdroji.

Projít i místy, kde jsme se zauzlily, zavřely, abychom si aspoň částečně svoji energii, úctu, sebevědomí uchránily! Procházíme koktejlem sexuálních traumat, potratů, zneužití naší síly, studu, víry, křesťanství, kultury, hledání sebe sama. Síla, divokost, přirozenost je potlačená, vzniká tlak a tak se cítíme uvnitř často rozbitě ( nevíme, zda máme být lepší mámou nebo raději být úspěšná nebo jestli je v pořádku být žena v domácnosti). Učíme se, jak si znovu vzít zpátky naši posvátnost , kterou nám život dal při narození a my si ji potřebujeme vzít zpátky a doslova ztělesnit ( tedy cítit skrze tělo, ne jenom v teorii).

Hodně žen s cítí uvnitř v sebe tak rozervaně na kousíčky, že někdy jediný způsob přežití je svůj systém odpojit, necítit tu velkou bolest. Ztrácíme se v sobě, nevěříme si, neznáme a někdy jsme třeba ani nezažily pocit sebedůvěry. Kolik z nás bylo učeno vážit si sama sebe v totálnosti jak jsme , jak vypadáme. , kolikrát jsme raději braly ohled na ostatní ( tak jako maminky berou větší ohled na okolí, když dítě se rozpláče na veřejnosti – zažily jste někdy ten hluboký pocit úzkosti, ne sebe vědomí, že zrovna tu situaci nezvládáte a všichni prostě na vás cíví?“). Být poslušné holky jsou tak hluboce otisknuté vzory, že je po vrstvách odlupujeme s každou vztahovou konfrontací ( ať už v práci, v partnerství, …), neprojevovat se, nemluvit ( a tak naše hrdla jsou jak ucpaná jablkem poznání).

Jsme často odpojené od své intuice, lásky, vlastní výživy, emocionální vyrovnanosti, zdraví ženských orgánů, od přirozeného početí dětí, rození dětí. Když to necítíme, častokrát přichází kolapsy uvnitř, že nejsme hodny lásky, života, ctění, péče o sebe, jsme nuly, služky, nic a zavíráme naši největší medicínu, naše SRDCE. A pak někdy přichází nejdestruktivnější programy viny  a sebedestrukce těla a duše. Zapomněly jsme, jak pečovat o svá těla, jak se máme vyživovat.

Učíme se apriori odmítat

Učíme se apriori ODMÍTAT. Vše, ale i ten smutek i bolest- TEDY ODMÍTÁM SAMY SEBE! I naše sny a tím se roztrháváme na kousky, zevnitř každý den. Vytlačujeme z našich životů samotný život, tok!

Vzít si zpátky rozhodnutí o svých myšlenkách, emocích, pocitech, sexuality, těla, moudrost cyklů v tobě a přijmout je jako posvátné.

Když postupnými krůčky znovu vezmeme rozhodování za sebe, říkáme životu ANO, rozhodování o své úctě, o své nevinnosti, o svém těle, o své energii, respekt k sobě, cenu dávám jenom sobě, svému bytí, dostáváme se tím víc a víc do své síly, kdy se učíme laskavě a soucitně nejdříve k sobě komunikovat a pak následně i s vnějším světem.

Jak na to?

Proč sebe necítíme? Vrstvy, které je nutné odlupovat, vidět, prožít a jít dál. Něco jako taková mise, kdy pokud chceme a řekneme si ANO, víme, že hory a údolí k sobě patří, že nemůžeme neustále růst a nebo chodit po rovince. Já jsme měla osobní prožitek s porodem druhého syna, kdy jsem měla pocit, že žiju vážně v černé krabici, ale bylo tam jedno okno se světlem, které, když jsem se koukala skrze něj ven, byl tam nádherný šťavnatý život a já nechápala, proč jsem stále v krabici a jak mohu z něho ven, rozběhnout se do toho světa krásy, plnosti barev a druhů. Byl to den, kdy mnou projel zážitek, kdy jsem se ocitla možná na chvíli v roli pozorovatele mimo tělo a koukala na sebe, jak se svými dětmi manipuluji, jak používám výchovu, ve které jsme vyrůstala, jak některé prostředí zvyky vše čím jsem byla obklopená nebylo v souladu s přirozeností, ale umělostí a jak jsem hlavně byla sama odpojená od sebe, protože jsem neodkázala být jen v přítomnosti s dětmi, s čímkoliv, jen přítomný okamžik. Lítaly ze mě slova, které jsem ani nechtěla vyslovit, ale reakce a pohyb těla byly vždy rychlejší. A přitom mé srdce  volalo po změně, toužilo vše transformovat v lásku. A pak bylo asi to nejhorší , vrátit se zpátky do těla, které bylo zanešené všemi přesvědčeními , vzory, názory, otisky a věděla jsem, že se vydávám na cestu…..na cestu k sobě.

Tak každým dnem chápu i název ženská hlubina, který před lety ke mně přišel. Hluboká poznání až na samé dno, kde se můžeme odrazit a zpátky vyplavat a nadechnout se a plynout dál😊.

V hloubi  lůně, ale i v srdci se nachází spousta našich otisku generačních, pak výchova, zážitky, situace v životě….kdy podle zkušenosti se buď zavírají místa v nás a odpojují abychom je necítily a chránily se, bránily se před světem, dalším zraněním, zneuctěním a jiné. Cítím velký soucit se vším tím , i když si můžeme vždy krásně s úsměvem říct, že naše duše si to vybrala a vlastně se povznést, nicméně vnímám, že pokud chceme vážně se nadechnout zlehka, je třeba z toho bahýnka postupnými kroky vážně kráčet. A tak i má cesta začala pozorností do lůna, co vněm se nachází a mohu s nimi pracovat skrze tělo a sebereflexi a poznávání se.  Praxí máme dnes nepřeberné množství a tak kráčejte dle hlasu svého srdce, intuice, která je třeba pro Vás aktuálně vhodná, jen se zase neztrácejme v hodnotě „ kolik už jsem v životě transformovala“ a buďte jemné a dovolme si i úplně zpomalit, protože tam se dějí ty zázraky, ten vnitřní dialog a nalívání nové síly, inspirace, čehokoliv, co je pro Vás nachystané.

Má cesta mě vedla skrze poznávání sebe ve spodním trojúhelníku ( kde jsem potřebovala si ujasnit, jak to mám s pocitem bezpečí, jistot, svých pevných kořenů, vztahu s lidmi a hlavně tedy k sobě, jak jsem v síle či bezmoci) , ale hlavně cítění sebe, těla , spojení se s ním, vyjít z hlavy a vnímat svou intuici a tu si upevňovat v sobě.

Napsala jsem i krátký dokument a několik jednoduchých technik, jak se spojit s Lůnem a taky důvody proč.

Pro hlubší práci budu otevírat cestu práce s tělem – ženskou cestou:) a to vyživené Lůno a blíží se i nový program ( ORGASMICKÁ) zaměřený jen a jen na sebepoznání se v sexualitě  a jak se cítit, spojit se se svojí autentickou cestou potěšení a tak i v partnerství.

Jak se spojit s Lůnem najdete zde