Být mámou není samozřejmost

Být mámou není samozřejmost, tak jako není samozřejmostí se jí stát.

Vděčnost. Pokora a velké hluboké pochopení mi přichází v souvislostí s rolí matky.

Nálepka, titul “ jsi máma“ pro mě neznamená, že teď všechno končí, je to mnohem více,  je to transformace do „nového světa, dimenze“. Cokoli to pro Vás znamená.

Být matkou ze dne na den nejde být, i když po porodu titul matky dostanete. Biologicky, fyzicky jsme více připravené,  než naše mentální část, hlava potřebuje delší dobu se s tím srovnat. Učíme se za pochodu, učíme se po celý život, co se matkou stáváme.

Jedinou jistotou tady je ZMĚNA.  Neustále přichází a my na ni musíme reagovat.

Lítají emoce vzduchem, nejraději to máme doma před žádným svědkem v soukromíčku, lítají do lesa, do světa. Někdy opečováváme pomalu celý svět, druhý den házíme pomalu všechny z okna a hledáme tiché místo, kde bychom se na chvíli schovaly.

V srdci mi buší slova… chci být svobodná, divoká, nespoutaná a jít si za svým posláním.

A co když to poslání přehlížím? A co když to poslání je teď a tady být matkou. Je to snad málo? Pořád hledám vně, hledám víc. Chci zachraňovat Matku zemi, lesy, lidi, ženy… a říkám si, jestli mi neuniká jedna podstata.

Je to dar denně být vedle těchto malých „čistých “ stvoření. Kdo jiný za Vámi utíká s upřímným úsměvem, bez podmínek? Kdo lépe do Vás může vidět, než děti? Kdo nejvíce Vás dokáže nasrat ve chvíli, kdy to fakt nepotřebujete? Potřebují nás opět posunout o úroveň výš. Výš k sobě, výš do svého srdce.

Zároveň je to cesta, jak si v tomto malém světě urvat chvíli a být taky ženou. Ano, tou divokou. Bez ní by to mateřství bylo suché, nudné, šedé, bez šťávy.

Umět si dovolit dát prostor být jí naplno. Mít sny, touhy, dopřát si potěšení, maličkosti, radost. Nežádat, neprosit, nelitovat.

Jen tak chvíli tancovat se svým já, obejmout, milovat, laskat si ho a říkat mu, že tak jak to je teď, je naprosto v pořádku.

„Jednou v blátě, po druhé na hladině,

jednou zachumlaná pod peřinou, po druhé v záři světla

jednou v údolí, po druhé na kopci.

Buď si jaká chceš být, Zrovna taková jak to cítíš.

Jen buď v tom pravdivá a naplno.“