Možná bych mohla začít tím, že samo stát se maminkou je velké poslání. Mění to život na ruby, pokud se naše logická mysl dostane více do těla, do svých pocitů. Může nás to i na chvíli poslat do míst, které pro nás nejsou hezké vidět. Někdy se to nazývá temné mateřství, období, kdy jde matka do tmy. A taky záleží v jakém momentě se zrovna maminka nachází, nemusí si absolutně nic uvědomovat a pokračuje ve šlépějích předchozích generací, jelikož odpojení od těla  vnitřních pocitů je velké jako propast.

Co se vlastně děje, když jde matka do tmy? A co to má za příčinu?

Příčinu můžeme hledat v různých oblastech, životních zkušenostech, událostech, třeba s již v rámci těhotenství nebo přímo při porodu se nám otevírá více spirituální kanál ať už si to uvědomuje nebo ne. Stáváme se velmi citlivými a i naše energetické tělo ( definuji jen základní : fyzické, mentální a energetické) vnímá okolí mnohem více a taky změny uvnitř, které se dějí s příchodem nové duše. Stává se často, že prožíváme svá vlastní zranění jak už z vlastního porodu nebo těhotenství nebo porodu nebo vlastního dětství a doslova se nám to prosakuje skrze tělo ven. Aby bylo uviděno a možná jednou pro vždy propuštěno, aby se nám podobný vzorec či událost nemusela opakovat znova a dokola.

A tady je na místě zmínit, že se nám může otevřít mnohem více než jen svá vlastní zranění, ale i kolektivní ( pole matek), naší rodové linie a co si budeme říkat, pak už je to práce na plný úvazek se na vše tohle podívat, když Vám zrovna miminko nespí v noci a vy už takto jedete půl roku – ani samy nevíte na čem! Možná ten podprahový efekt – života zachování si.

Tohle naše maminky fakt neřešily?

No jasně, ony ani tolik nesurfovaly na mobilech a neměly přístup ke všemu, co máme my. Byla to generace, která zde byla proto, aby „se naši děti měly lépe“ a někdy až nezdravě upřednostnily děti nad svým vlastním životem. Proto ani často nedělali to, co je bavilo nebo v té době se to nepovažovalo za možnost mít za to peníze.

Nicméně tyto vzorce chování, lze již vědecky doložit se se dědí v naší DNA a proto někdy občas dlouhodobý pobyt s našimi rodiči často končí dřív, jelikož se vytváří dusno a třecí plochy.

Jak to vše souvisí s posláním?

A vůbec jak poslání můžeme dnes definovat. Vnímám hodně, že se ženy hledáme, co tady máme dělat, bloudíme , skáčeme do různých programů, aby nás posouvaly. Za mě je to načasování Vaší vlastní duše, kdy je připravena vstoupit jakoby “ do služby“  a využívat k tomu své jedinečné vlastnosti, esence, cnosti, které jsme dostaly jako otisk do našeho těla/ duše, ale jinak v lehkosti a radosti!

Mým velkým předělem byl můj druhý syn, kdy jsem se v mateřství cítila jako v kleci, v krabici, ze které mi nelze utéct. A všechna ta krása čeká na mě venku. Začala jsem koukat na film, který se přede mnou odehrával. Mluvila jsem na děti jako moje mamka za mlada, manipulace, odměny, aby děti cokoli udělaly, nemluvila jsem s nimi jako s rovnoprávnými, ale jako „nechápající děti“ . Cokoli jsem vypustila z úst jsem nechápala odkud se to bere a proč to neumím ovládat a ještě mi bylo ze mě naprosto na zvracení, když jsem viděla, jak ke svým dětem nejsem přímá, svá, autentická, ale zasekaná v jakémsi cyklu své vlastní výchovy a další dávky vnějšího okolí. Přestala jsem chápat, proč neustále používáme „hodný nebo zlý“. Úplně mi to rvalo uši, když jsem slyšela, to je ale hodný a šikovný chlapeček nebo když zrovna neuposlechne dospělého, tak padá do pytle jménem „zlobivý chlapec“.

Jak to poznám?

A tady se to vše spustilo … zvědavost, nebo-li cesta detektiva. A to je pro mě vždy takový signál , kdy člověk začne hledat, ptát se , zajímat se jako malé dítě, otvírá se něčemu novému než co se servíruje v našem společenském životě. Vnímala jsem, že potřebuji znát víc a mé děti byly pro mě neskutečným motorem.

A tady je zásadní to Vaše PROČ. To Vás možná bude doprovázet celý život, je to silná emocionální zkušenost, motor, za který stojí neustále na sobě pracovat a dívat se dovnitř. Hlavně ve chvílích, kdy už na to s prominutím chcete se VYSR..

A pak začíná ta jízda rozmotávání velkého kokonu nitek, které se splétaly po dobu Vašeho života, klidně i minulých a vy se tímto dostáváte přes různé lekce života a učení více samy k sobě, kde jednou uvidíte ten DAR ( a někdy a víceméně co sdílíme s ženami, tak ve chvílích právě sestupu dolů, do tmy) , začne zářit jako perlička ve Vašem těle a pokud o ní pečujete rozšiřuje se skrze Vaše tělo do okolí.

Pak tu máme tzv. božské načasování, u mě ráda používám trpělivost ( kterou tady opravdu mám za úkol zmistrovat!!!).  Je to pravé načasování, kdy opravdu pro Vás zaklapnou věci, kterým byste nikdy předtím neuvěřili, že se mohou stát a začne Vám to třeba i dávat smysl:).

A následuje vnímám vytrvalost, kterou mám velice spojenou se svým PROČ, dělat jednotlivé krůčky, které nás duše vede.

U mě se to stále skládá, ale díky zkušenosti, kterou jsem s dětma prožila jsem si z hloubi duše přála, aby pro jiné ženy, budoucí maminky existovala škola mateřství, kde opravdu bude normální se připravovat a tak předejít velkým zklamáním, vyčerpáním, depresím, úzkostem. Dlouho však projekt ležel v šuplíku, jelikož jsem si nevěřila, že by to mohlo někdy fungovat, ale jakmile se mi sepnuly všechny výše zmíněné body, skočila jsem do neznáma a začala tvořit.

A zajímá Vás i to zákulisí?

Každý vycházíme z různých zázemí, poměrů, zkušeností, vztahů. Co jsem však na sobě nejvíce poznala je velká podpora okolí!!! Jakákoli podpora. A pak to možná ještě důležitější, věřit v sám sebe, ve svůj vnitřní hlas, který nikdo jiný než vy neslyšíte. A neustále mu naslouchat, ptát se ho, bavit se s ním, někdy mu i vynadat:). ale neztratit kontakt. Kdybych tuto cestu nenásledovala, nedůvěřovala sobě, byla bych nenaplněná, nešťastná.

Doma jsem často byla označována doslova “ ty jsi jebnutá“ a ono já to úplně chápu, když jdete na svět s konceptem, který tady nemá tradici, který tady není známý a může vypadat podezřele. Ale vy vnitřně cítíte, že je to pravé, co máte následovat, důvěřovat a říkat nahlas nebo tvořit, protože víte, že když cestou nepůjdete, budete třeba spokojené, ale nenaplněné, možná někdy ochuzeny o samotné „žití“.

Několikrát jsem padla na zem a nešlo to, ale nikdy jsem nepřestala uvnitř doufat, že to pro mě cesta není. Vždy Vám něco do života přinese, i když uděláme chybu, zakopnutí. Je skvělé to uvidět, poděkovat a příště jít jinudy. Chce to odvahu a vytrvalost bicího srdce uvnitř Vás, které chce pro Vás víc, jen t někdy nevidíme:).

Pokud Vás více zajímá o mé cestě, vše najdete na mém webu a zároveň Vás ráda zvu pro ty, kteří cítí, že je stále něco blokuje na cestě, tak se můžeme společně na tuto oblast podívat. Díky Theta Healingu jsem se velmi rychle posunula dál v práci ve vzorcích a programech a přesvědčeních naší společnosti. Více ZDE.

A ženy, maminky, které drží vsobě semínko velké VIZE nebo teprve chtějí zasít, z celého Srdce Vás zvu do svého VIP mentoringu, kde procházíme spolu hlubokou transformací v životě. Protože jseš tu proto, aby Tvé vize, dary byly vidět. Více info ZDE.

Krásné podzimní dny

V lásce Pavlína❤❤